Vzhledem k šířící se epidemii onemocnění COVID-19 způsobeného novým typem
koronaviru (SARS-CoV-2) dostává naše pracoviště více dotazů, zda je možný přenos tohoto
infekčního agens pitnou vodou, resp. jaká opatření podnikat, aby se tomu zabránilo.
Rezervoárem této infekce, která napadá horní a dolní cesty dýchací, jsou nemocní lidé,
kteří virus vylučují při kašlání, smrkání, kýchání. Nemoc se tedy šíří jednak kapénkovou
nákazou (aerosolem v okolí nemocného), jednak osobním kontaktem s nemocným či povrchy,
kterých se nemocný dotýkal. Ukazuje se, že infekční nemocný může vylučovat virus dříve,
než se u něho objeví příznaky nemoci. I když je pravděpodobné, že se virové částice mohou
objevit i v moči a ve stolici, zatím nevíme, jak masově a zda to může být významná cesta
vylučování.1
Je tedy nepravděpodobné, že by se nový koronavirus dostával do zdrojů surové vody
(to platí celosvětově, ale v České republice, kde je polovina zdrojů podzemních a většinu
povrchových zdrojů představují chráněné vodárenské nádrže na horních tocích řek, to platí
dvojnásob). I kdyby se však do surové povrchové vody tento virus dostal, bude spolehlivě
odstraněn a inaktivován stávající úpravou povrchové vody, která vždy obsahuje
minimálně stupně koagulace, filtrace a dezinfekce. Ze zkušeností s viry ptačí chřipky či
SARS víme, že tyto respirační viry jsou velmi citlivé k dezinfekci (chlorem i UV zářením) a
podobně se bude chovat i nový koronavirus. Pitná voda z veřejného zásobování či studny
nebyla u žádné z těchto epidemií zjištěna jako relevantní cesta přenosu infekce, stejně tak není
ani nyní podezřívána z přenosu nového koronaviru.
Pro vodárenské společnosti proto platí, že nemusí nic měnit na své běžné praxi,
nemusí nijak zvyšovat dávky dezinfekčního přípravku či nově zavádět dezinfekci tam,
kde se u chráněných podzemních vod nepoužívá. V době epidemie jim lze jen doporučit,
aby případné exkurze na úpravny vody a do vodojemů nevodily do míst, kde se vyskytuje
otevřená hladina upravené vody. Není nutné kvůli hrozbě epidemie COVID-19 zvyšovat
četnost rozborů vody nebo provádět speciální stanovení nového coronaviru.
Pro pracovníky čistíren odpadních vod platí, že by měli odpovědně zachovávat
stávající bezpečnostní a hygienická opatření a používat ochranné pracovní pomůcky proti
nákaze. Ani zde nejsou zatím potřeba nějaká mimořádná opatření.
V případě, že se epidemie COVID-19 rozšíří i do České republiky, by pracovníci
obsluhující úpravny vody a ČOV v případě vypuknutí příznaků onemocnění nebo při kontaktu
s nemocným měli pečlivě dbát zdravotnických rad, aby tuto značně nakažlivou nemoc dále
nešířili mezi ostatními zaměstnanci této kritické infrastruktury.
1 Z epidemie SARS v roce 2003 víme, že asi 10-20 % nemocných mělo vedle respiračních příznaků také
příznaky gastrointestinální a že při průjmu docházelo k masivnímu vylučování viru. Dosavadní poznatky o
COVID-19 hovoří o méně než 10 % nemocných se zažívacími problémy a míra vylučování viru stolicí není
známa.
2
Zdravotnická zařízení, zejména zahrnují-li infekční oddělení, by měla své odpadní
vody čistit v souladu s novou ČSN 75 6406 Nakládání s odpadními vodami ze zdravotnických
zařízení vypouštěnými do stokové sítě pro veřejnou potřebu (únor 2020).
MUDr. František Kožíšek, CSc.
vedoucí Národního referenčního centra pro pitnou vodu